Daniel Stach

Na vodu v Hyde Park Civilizace! Rozhovor, do jehož obsahu jsem mluvil nejméně v historii.
Rozhovor se Štěpánkou Hilgertovou jsme chtěli udělat už před lety. Do plánů ale vstoupila nejdřív pandemie, pak začala válka na Ukrajině, pak další komplikace. A nakonec jsme ho udělali jinak, než jsme původně plánovali a chceme to tak dělat i dál – brát Vás do světa našich hostů. Proto jsme šli poprvé na vodu.
Ještě do žádného rozhovoru v historii Hyde Park Civilizace jsem nemluvil tak málo jako do rozhovoru se Štěpánkou Hilgertovou. Mám totiž obrovskou nevýhodu: u divoké vody jsem od 11 let, komentuju závody ve vodním slalomu a hrozně mě baví. Tím pádem je pro mě hrozně těžké vědět, co bude bavit Vás. A HPC vysíláme pro Vás. Proto jsem se neptal na to, co by mě jako slalomáře zajímalo, ale na to, co zajímalo primárně Pavlí Sedlářovou, která díl editovala a která není tak vodním slalomem zasažená jako já. I když na trojském kanále taky jezdila… Dělat rozhovory o něčem, co člověk nezná, může být těžké. Dělat rozhovory o něčem, o čem člověk víc hodně, může být ještě těžší.
U Štěpánky se mi jako první věc vybaví, jak skáču ve svých 12 letech doma na gauči, když vyhrála olympiádu v Sydney. Z gauče tehdy spadaly všechny polštáře a zůstala jen základní tvrdá kostra (nic se mu nestalo ). Pro mě je fenomén. Dokázala vyhrávat ve dvou odlišných sportech. Vodní slalom za její profesionální kariéru hodně změnil – jezdí se daleko kratší jízdy, víc se točí, změnily se lodě i pravidla závodění. A Štěpánka stejně dokázala vyhrávat. Z mého osobního pohledu je to podobné jako byte měli atletku, která vyhrává závody na 800 metrů, pak přejde na 400 m překážek a vyhrává dál.
Moc se mi líbilo, jak Štěpánka mluvila o strachu i o přístupu k divoké vodě, o tom, co dává do života jako takového. Voda je úžasný živel, který dokáže posouvat i člověka, který se s ním učí spolupracovat. Mě posunula – změnila - hodně.
A nejen voda samotná, ale i lidé kolem ní. Často se mluví o „sociálních bublinách“ – jděte k divoké vodě a rychle popraskají. U vodního slalomu (Český vodní slalom a sjezd) se potkávají lidi s různými pohledy na svět, vzděláním, zaměřením, zájmy,… Všechny ale spojuje divoká voda, která tak krásně – a důrazně - učí pokoře.
Ostatně i ve vysílání jste viděli, že tam jsou fakt fajn lidi Kluky jsem poprosil, jestli by nám pomohli a hned byli pro A to i když si třeba na poprvé pomysleli, že pojedou na raftu do Troje až ze Štvanice (to by byla po tom voleji ukrutná nuda a pěkná dřina). Přeházeli si program a plány, aby mohli dorazit a toho si moc vážím. Jsou hrozně fajn a upřímně právě díky takovým lidem mě to u vody tak baví. Jakub Pexa, Lukáš Rohan, Jeník Raška a Tomáš Koplík měli roli jako ještě nikdo nikdy v 11 leté historii Hyde Park Civilizace. A odvedli ji víc než skvěle. Takže tak, jací jsou

„Takhle zábavný rozhovor jsem ještě nezažila.“ Říkala první evropská velitelka ISS, hned jak jsme dotočili Hyde Park Civilizace. Mě taky bavil a doufám, že i Vás.
Se Samanthou Cristoforetti jsme měli koláče, probrali jsme Harryho Pottera, zaposilovali ruce kroužkem, „udělili“ nejen žlutou, ale taky zelenou, fialovou a světle i tmavě modrou kartu, koukli do světa Star Treku i Stopařova průvodce po galaxii.
Hlavně jsem se ale podívali do zákulisí života astronautky. Ruce jí měřili 26x, aby jí skafandr seděl co nejlépe, protože – jak jí řekl jeden z učitelů ve škole – má řemeslnické ruce. Při tréninku v obřím bazénu, kde je replika americké části ISS se naučila, že „když máte pocit, že je něco špatně, je to nejspíš proto, že něco špatně je.“ Popisovala, jak se liší let v Crew Dragon od Sojuzu, jak se proměnila Mezinárodní vesmírná stanice, jak řešili napětí mezi lidmi na ISS i jak tam spolu vyměňovali jídlo.
Nevybavuji si nikoho, kdo by se tolik během rozhovoru smál jako Samantha Cristoforetti. Byla uvolněná a v pohodě a chtěla mluvit k široké veřejnosti, chtěla, abyste si tohle setkání užili. Fakt myslela na Vás – diváky – ne na sebe. Může se to zdát jako samozřejmost, ale není. Fakt není.
U astronautů platí, že jsou omezeni v tom, co můžou komentovat. Proto už dopředu víte, že k některým tématům prostě budou obecné odpovědi. Oceňuji ale, když alespoň otevřeně řeknou, že nějaký „oficiální“ termín je nerealistický. V tomto případě cesta na Měsíc, potažmo cesta na Mars.
Zapojení Aleše Svobody původně vůbec nebylo v plánu. Samozřejmě jsem se na něj chtěl ptát, ale netušil jsem, že na Italský kulturní institut, kde jsme se se Samanthou Cristoforetti potkali na rozhovor, taky dorazí. Měla tam po rozhovoru pro Hyde Park Civilizace ještě přednášku pro studenty a potkávala se právě i s Alešem Svobodou. A tak jsme toho hned využili a natočili i Aleše Svobodu.

Rozhovor, který jsem si dlouho přál.
CRISPR znamená revoluci a možnou změnu lidstva. Doslova změnu lidstva. A to případně i pro další generace. Z mého pohledu jsou metody, pomocí kterých můžete změnit genetickou informaci rostlin/zvířat (včetně lidí), jednou z největších věcí v lidské historii. Tímhle se totiž opravdu dá psát budoucnost.
Emmanuelle Charpentier je spoluautorkou metody CRISPR CaS9, která funguje jako molekulární nůžky. Za to, že umí tyhle nůžky stříhat (klíčová je ta část „CaS9“) se výrazně zasloužil Čech – Martin Jínek. I o něm v Hyde Park Civilizace mluví. Ptal jsem se mj. jestli si zaslouží Nobelovu cenu. Ona ji za svou práci získala spolu s Jennifer Doudna – konkrétně v roce 2020 v oboru chemie. Hodně mě zajímaly etické otázky, protože na ně nesmíme zapomínat.
Samotné metodě CRISPR se věnujeme v Hyde Park Civilizace, ale věnovali jsme se jí podrobně i v Událostech (od 28:46): https://www.ceskatelevize.cz/.../1097181.../223411000100915/ Ano, v hlavní zpravodajské relaci, na ČT1 a ČT24 máte víc než 6 minut (to je asi 12 % celé relace) o vědecké metodě CRISPR. Jejích možnostech i rizicích. A nebyla to jediná vědecká zpráva v tomhle vysílání… To je možné díky tomu, že pracujeme s kolegy pro Česká televize.
Osobně je Emmanuelle Charpentier úžasně milá a empatická. Potkali jsme se už odpoledne před její přednáškou na Mendelova univerzita v Brně , a tak se bavili výrazně déle, než už hostů v Hyde Park Civilizacenormálně bývá. Na Mendelova univerzita v Brně dostala čestný doktorát. Setkal jsem se jen s málo lidmi, u kterých jsem viděl takové „kouzlo“, jakým působí na okolí. Ani si nevybavuji nikoho, u koho podání ruky tak málo odpovídalo tomu, jak pak působí, přemýšlí a formuluje myšlenky. Celou dobu se chovala moc hezky ke všem okolo sebe, bez ohledu na jejich pozici nebo počet titulů před jménem.
Pokud jde o CRIPSR vidí svět jinak, než široká veřejnost – hodně pragmaticky. Myslím, že to je hodně dané tím, že u ní není nějaké „neznámo“, není to „nic nového“ – vždyť s CRISPRem strávila roky práce. A to i za tmavých severských nejen nocí, ale i dní. Snad má ten sníh tak trochu v genech, jak říkala